Silo II

Návrh urbanisticky navazuje na pravoúhlý rastr charakteristický pro zlínskou architekturu první poloviny 20.století. Samotný architektonický návrh vychází přímo z funkce a účelu pro který je budova určena. Železobetonový skelet vytváří nekonečnou variabilitu v rámci svého interiéru a podporuje tím nově vznikající kreativní prostředí inovačního centra. Navenek se budova tváří pravdivě a přiznává svou funkci, železobetonová slupka na sebe bere fotovoltaické panely, stínící systémy plachet, markýzy, loga, reklamní plachty, vodní plochu a hlavně zeleň. Všechno společně tvoří vyvážený, chytrý a pravdivý celek, který udává tu pravou technicistní a kreativní atmosféru danému místu, která je zároveň velmi vlastní i pro celý Zlín.